Články‎ > ‎

zamyšlení od Naomi

Zamyšlení nad tím, jak učit pohodě a radosti

23. březen 2014 v 9:26

Eckhart Tolle: “Působit si utrpení vyžaduje velké úsilí.”

Naomi dodává: "Tak proč utrpení učit děti?"



Radost je postoj a spokojenost je volba. Děti se postoje a vnitřní volby učí od nás.Samozřejmě že ne každé dítě či každý člověk je od přírody neustále usměvavý a radostný. Přesto můžeme být přítomní a spokojení při všech zážitcích, i když jsme vážní, zklamaní nebo  nedostaneme-li to, co chceme. Smutek není utrpení. Utrpení je příběh, který si vytváříme o smutku; hodnotíme jej jako špatný a věci považujeme za něco jiného, než co jsou. Toto vše jsou naučené postoje.

Vaše dítě může být smutné a plakat. Když se snažíme hned vše napravit, vymazat, zrušit, změnit a dítě rozptýlit... učíme utrpení; předáváme zprávu, že „toto je špatný zážitek, od kterého musíme utéci“. Takto učíme postoj, kterým jsme byli obklopeni v dětství a který naše kultura prosazuje dvacetčtyři hodin  sedm dní v týdnu. Ano, utrpení skutečně vyžaduje značné úsilí, mnohem více než být v míru s tím, co je – což je náš přirozený stav.

Samozřejmě, že překážkou jsou vždy naše vlastní koncepty, které se k nám dostávají skrze naše myšlenky. Když svět rozdělíme na dobré a špatné zážitky, správné a špatné věci a lidi, předáváme dítěti svět boje mezi těmito dvěma iluzorními silami.Skutečnost tyto koncepty nemá; takové myšlenky vytvořila mysl. Mraky nejsou špatné a slunce není dobré. Větrný den není špatný a klidný den dobrý. Život ve městě není špatný a na venkově dobrý, stejně tak jako pád a zlomená noha špatné a zůstat zdravý dobré. Tyto události a příhody prostě jsou. Dějí se. Mysl poté hodnotí a třídí a působí nám utrpení a odvádí nás od přítomnosti.



Vyměňte každé „ale ne“, které vám naskočí v mysli, za „ano“. Udělejte si z toho pravidlo, zejména  když jste s dětmi. Všimněte si změny v postoji. Není potřeba to říkat nahlas, ale v duchu. Změní to váš postoj.Zde jsou příklady vnitřního „ano“ (v závorkách), proneseného v duchu, a možnosti toho, co říci nahlas, když jdete životu naproti a vítáte jej s otevřeným srdcem:

„(Ano), no pane, vítr ti sfoukl čepici do vody.. podívej, jak odplouvá po vlnách...“ 

„(Ano), vidím, že sis odřel koleno. Cítíš to? Úžasné, co. Je to silný pocit? Bolí to?” (potvrzení  bez  dramatičnosti) (Vyslechnout, obejmout.) “Dám ti na to med a brzy, jako kouzlem, bolest odezní a ono se to samo uzdraví. Budeme to v následujících dnech sledovat a uvidíme, jak se to uzdravuje.“

„(Ano), tvůj kamarád sis s tebou už nechce hrát? Co bys místo toho chtěl dělat? (ohromné  příležitosti a svoboda.) Moc ráda si s tebou budu hrát. Nebo co bys teď chtěl dělat, když máš nekonečné možnosti?“ (Nebo ho vyslechněte, pokud vám o tom chce povídat. Může to být úžasný příběh.)

„(Ano), vylil se džus, podívej, stéká ze stolu jako řeka, teče na zem jako vodopád a dělá rybník... (smích)“ Poté to s úsměvem uklidíte a uděláte nový džus či něco jiného. A všichni jsou v pohodě. Všechny „katastrofy“ jsou příběhy mysli. Co jiného je potřeba udělat než reagovat na potřebu bezprostředně následujícího okamžiku? Na čem ulpíváme, když se bráníme tomu, co se děje? 

Naučte své dítě, aby si vytvářelo příběhy usmíření se s realitou. I když jsou věci „fakt zlé“, jako 
zlomená noha nebo nevyléčitelně nemocný dědeček, život je pořád život; film běží dál . Můžete 
trpět, když se mu budete bránit, a učit utrpení nebo ho přijmout, ocenit tu „jízdu“ a učit dítě postji 
vděčnosti.

„(Ano), myslím, že sis asi zlomil nohu, pojedeme teď rychle do nemocnice, dají ti to do sádry.“  (dítě pláče, vy ho držíte a nesete ho tam, kde se mu dostane potřebné péče, jste jako skála, o kterou může opřít, ale zůstáváte soustředění a klidní.) „Vím, že to bolí. Nebude to tak bolet pořád. Uzdraví se to a zase budeš moct běhat.“

„(Ano), dědeček je velmi nemocný. Měli bychom ho navštívit a strávit s ním nějaký čas, protože  když jsou staří lidé takto nemocní, často to znamená, že jejich život končí. Dědeček prožil báječný život, je starý a připravený se brzy rozloučit. Chtěl bys ho navštívit v nemocnici?“



Přijímejte život se smíchem a mějte radost z toho, co se děje, a vaše dítě uvidí život přes čočky zvědavosti a přítomnosti.

S láskou,
Naomi

zdroj: Naomi newsletter (http://www.naomialdort.com/newsletter.php), překlad: Zdenka Puková