Harmonie v každodenním životě 2

*1. Jak reagovat v situacích, když se s dítětem na něčem dohodnete/připravíte ho na nějakou

situaci a ono najednou změní názor a začne se dožadovat něčeho jiného? Například: ­ dítě chce

připravit večeři od Vás a až ji přípravíte, začne brečet, že chleba chtělo namazat ono ­ dítě chce na

večeři nějaké jídlo a po pár soustech řekne, že mu nechutná a chce jiné, které na stole není ­ dítě si

hraje s otcem, protože matka dělá jinou činnost. Po pěti minutách přijde za matkou a dožaduje se

hraní s ní



*2.Co podle Naomi znamená kojení dle potřeby dítěte? Často se mi totiž stávalo, že dcerka

Agáta(1 rok), se sice kojením vždy uklidnila, ale pak trpěla na večerní koliky, prý to mohlo být

spůsobeno právě častým kojením. Stejně v současnosti nevím jestli mám kojení omezovat jenom

na chvíle jídla nebo ji kojit kdykoli chce­ má potřebu kojení nejen kvůli utišení hladu, ale i když se

třeba někde bouchne, něco ji rozruší nebo i během běžného jídla anebo když neví co by dělala, tak

jako první si vzpomene na kojení. Taky noční kojení je poměrně časté, některé noci je přisátá

nepřetržitě a dudlá si. Nevím jestli jsem u ní nevybudovala závislost, že je pro ni kojení jako

náplast na všechno.



*3. Nevím, jestli nějak nepoškozuju vývoj dítěte, když mu odmítám pomoc třeba u vaření, nebo u

činností, kterou chci dělat sama a nemám tu trpělivost to pojímat jako hru....Když pak něco

povolím, tak má čtyřletá Natálka chce pokaždé krájet brambory a jiné nebezpečné věci, které moc

neumí a neobratností je kazí nebo si může ublížit se mnou. Ona chce dělat vše, myslí si, že vše

umí. Ve školkách s dětmi třeba vaří a tak, psychologové radí,at dítě od pomoci neodrazujeme.

Nechci jí brát chuť, nějak ochuzovat o zážitky a snižovat sebevědomí, ale na druhou stranu některé

činnosti ani nejdou dělat ve dvou anebo je chci udělat pořádně, nebo rychle.


*4. Obecnejsi otazka na roli muze pri vychove deti: a) Je­li v rodine mnoho synu, je role otce

dulezitejsi, narocnejsi, je to pro nej vetsi vyzva? b) Pri vudci roli matky ve vychove deti i ve

"skolnim" veku (zvlast jsou­li deti v domacim vzdelavani a relativne hodne zustavaji v rodine, tedy

mnoho casu travi s matkou), nemuze se stat, ze se synove zcela neidentifikuji se svou muzskou

roli, se svym otcem, ze jsou v dospelosti prilis zzenstili, hure navazuji vztahy se zenami, hure se

zapojuji v muzskych kolektivech. Jak se muze matka vhodne postarat o rozvoj muzstvi, je­li otec

zaneprazdneny? c) Naomi ma 3 syny, muze prosim sdelit, jaka byla role jejiho muze ve vychove

jejich synu, jak vyznamna, jak travil cas se svymi syny? Sdileli vzdy spolecne zpusob vychovy?

Muz vzdy souhlasil?


*5. Jak reagovat, když je na vás někdo podrážděný či cholericky slovně atakuje a dítě toto vše

vidí? Např. situace: Syn /7 let/ byl s dědou a babičkou v bazénu. Babička se ptala, kdy půjdou z

vody a kde mají ručníky, děda to cítil jako útok a podrážděně něco zakřičel nebo odsekl. Syn ihned

dědovo chování napodoboval,myslím si ale, že to dělal z pocitu lítosti.


*6. Jak by mělo reagovat starší dítě na šikanu? Co dělat, když dítě, které už bude starší a tím

pádem bude navštěvovat nějaké akce, kroužky bez přítomnosti rodičů, bude vystaveno šikaně, ať

už fyzické či psychické. Je možné, že bude tento problém následně řešit s rodičem či jiným

dospělým, ale jak by se mělo dítě naučit reagovat/chovat ve chvílích, kdy dospělý není na blízku?


*7. Klárka (6 let) se mi dnes přiznala, že má často chuť ublížit zvířeti, na které se dívá (třeba

natáhnout kočce krk, nebo hodit housátko o zem) s úmyslem jej zabít. Ví, že to nesmí udělat, ale

říká, že má strach, že to nezvládne a udělá to. Když o tom mluví, hodně až nezastavitelně pláče a

chce pomoct. Nabídla jsem jí terapii s panenkami nebo kreslení obrázku, ale říká, že ty věci jsou

tak strašné, že je nechce dělat ani takto. Nevím jak se zachovat a co bych měla udělat. Je to už po

druhé, co řešíme podobnou situaci, asi tak před rokem, měla zase chuť stříhat zapojené elektrické

dráty a sledovat jestli vznikne požár. Taky když o tom mluvila hrozně plakala a říkala, že ta touha

udělat to, je šíleně silná a neví jestli ji dokáže ovládnout. Mám docela strach z této její touhy ničit,

i když zatím mne utěšuje, že se mi s těmito věci svěřuje a nedělá to. Mohla bych požádat o radu, z

čeho tyto její představy můžou vznikat a jak s tím pracovat?


*8. Môj syn má 2 a pol roka a ja by som si veľmi želala, aby sa stravoval zdravo. Ja osobne mám

zeleninu a ovocie veľmi rada , ale Benjamin odmieta všetku zeleninu a ovocie, zje len banán a

sušené hrozienka. Tak isto odmieta ryžu, zemiaky zje len málokedy a cestovinu má skutočne rád.

Zatiaľ som neprišla nato ako by som to mohla pozitívne ovplyvniť, len dúfam, že raz si k zdravej

strave vzťah nájde. Sladkosti mu dávam len výnimočne, ale tie má veľmi rád. Problém je skutočne,

keď je chorý, kedy jesť odmieta a chcel by len sladkosti, ktoré mu odmietam dať ja, ale naposledy

keď nejedol tri dni, a bol skutočne zoslabnutý tak som mu nakoniec tie piškóty dala. Nájsť mieru

nie je vždy jednoduché.


*9. Jak pomoci odstranit dudlik? Dcerce budou 2 roky a na dudliku zacina byt skutecne psachicky

zavisla a resi tim nejen usinani, ale predevsim behem dne jine situace, ktere ji zrejme uvadeji do

napeti.


*10. Ma vyznam detem rikat, aby zdravily, dekovaly, nekricely JA CHCI, kdyz neco chteji?


*11. koukani na vecernicky a filmy, prirodovedne a jine, dale komiks, momentalne dite objevilo u

babicky ctyrlistek a je tim fascinovano a chce, abych mu to cetla (6let)


*12. Spani: dcerka vecer usne vetsinou pouze se mnou, coz je obcas dost narocne, nebot usina

pozde ( a to i kdyz si s ni jdu lehnout), rano vstavame pozde a cely den mame posunuty. Rano

vstava kolem 9, potom usne az kolem 2 odpo a spi treba do 5ti odpo. Takze vecer je asi svezi a jde

pozde spat. Nevim, jestli to mam resit tim, ze ji budu budit. Mozna bych mela dodat, ze zijeme

samy dve a holcicka spi se mnou ve velke postely.


Jako otázky budou zodpovězeny i tyto reakce na předchozí seminář:


1. Mě by hlavně zajímalo /pokud to lze do té dovjky začlenit, což asi ano/ to vedení. Naomi říkala,

že dle příspěvků, někteří neposkytují vedení. Přijde mi, že u Naominy knihy a webinářů, tato

otázká vyvstvává, poněvadž ona hodně píše o svobodě, jak dítě neutlačovat, být k němu

empatický, ale málokdy se tam objeví pasáž, jak nastavit to vedení. Jak třeba včera říkala u

některých věcí, že ty rozhodně ne, tak v tom mám trochu chaos, jak to rozhodně ne, uskutečnit, jak

uskutečnit, to, když po dítěti něco chceme a ono nechce. Třeba ve své knize píše, že je to naše věc,

když chceme, aby si dítě uklidilo pokoj, že si ho uklidit nemusí, nebo uznáme, že to chceme my a

uklidíme ho my. Ale včera naopak říkala, že třeba jsou určitá pravidla jako poházené kostky po

domě večer po sobě uklidíme, jenže co když dítě nechce a musí to dělat jen rodič. V RbR

/respektovat a být../ říkají přirozený důsledek činu, což jak jsem pochopila Naomi neuznává,

protože vlastně ve své podstatě ten důsledek není přirozený, jenže jak toho jinak docílit. Naomi

zmíní, že rodiče mají někdy té svobody dost, ale nezmíní, jak teda udělat, aby tu svobodu

nepřeháněli, nemyslím teď v čem tu svobodu nepřehánět, ale jak, způsob jak docílit toho vedení.

Třeba viz ty poházené kostky nebo i něco jiného, kde nelze jednoduše připravit prostředí /jako

třeba mluvila o tom koncertě/ nebo kde nejde jen dítě vzít do náruče a odnést /viz přechod přes

cestu/.

Takže já bych brala seminářku dvojku s hlubším probráním tohoto VEDENí, nebo by to bylo už na

další téma?


2. Po minulém semináři mi víc lidí řeklo, že teď mají v hlavě hokej. Že tedy dělají asi všechno

špatně. Za mě osobně to cítím tak, že když pozoruju ty "normální" lidi kolem sebe, tak oni si

potřebují přečíst její knihu. Jenže, my jsme většinou všichni jinde. Přesně na opačné straně.

Chceme dát tolik lásky a prostoru a pochopení, že se nevyznáme v tom, kde jsou zdravé hranice. A

co je vedení a co je naše lenost a zaslepenost naší výchovou. Chtělo by to nějak od začátku, ale z

jiného konce. Pořád ještě tříbím, z jakého vlastně. Jak umět žít s dětmi. Jak reálně, konkrétně. Co

je přesně vedení, jak konkrétně probíhá "vystavovat děti podnětům", co je láskyplné vyhovění ­

zvednu ti spadlou lžičku, přečtu ti knížku, dokud neumíš číst a co je podle naomi špatně, tedy

předbíhání ­ ukrojím ti chleba, když neumíš, nakreslím ti hada, když mě o to žádáš...v tomhle si

myslím, že jí nerozumí dost lidí. Jednou stranou mi Naomina cesta dala neskutečnou hloubku a

porozumění, dává mi to smysl, nacházím se v tom a spojuje mne to s dětmi, které mi opravdu

mnohdy věří a nebojují, ale zároveň, žel, cítím a mé okolí se mnou, tu drsnou potřebu kontroly.

Hlídat, jak mluvím s dětmi já, jak okolí, pořád jsem ve střehu a už mám radary tak vycvičené, že

málokdo projde mým sítem, takže kdo tedy má mé dítě hlídat, když vlastně nikdo není skvělý.

budu se v tom muset nějak rychle zorientovat, protože jinak si přestanu hrát a radovat se, což se mi

po minulém semináři fakt stalo ­ ten pocit ­ co je teda dobře? co teda můžu/mám dělat, když

nemám kreslit líp než on, nemám ho roztáčet na kolotoči, když nás to oba baví, nemám mu vůbec

být "vzorem"?

Comments