Harmonie v každodenním životě: respekt neznamená jenom být milý; kojení, uspávání, společná jídla, domácí práce,.. můžou být zábavou; slušné chování ve společnosti

1. Často se ptáme, jak řešit různé situace, kdy dítě svými způsoby protestuje proti tomu, co rodiče navrhují / dělají. Např. dítě protestuje proti tomu, že se jede na výlet. Odpověď Naomi je často v duchu: „Dobře, chceš zůstat doma, tak nepojedeme.“ Nicméně často se stává, že pokud přesto vyrazíme, je pak dítě šťastné a výlet se mu líbí. Je těžké zvolit správně. Druhá část dotazu se týká věku, ve kterém je dítě již schopno se rozhodovat vědomě

2. Děti (5 a 9 let) na mne často hovoří obě zároveň, případně na mne mluví jedno ve chvíli, když druhému čtu. Jsem s nimi většinu času sama a většinou se mi zdá, že jde o sdělení, se kterým dítě nemůže počkat až se přestanu věnovat sourozenci (pokud je o to požádám, cítí se odstrčeni a ve chvíli, kdy pro ně mám čas, už jejich sdělení není aktuální). V podstatě jsem schopná naslouchat oběma dětem zároveň, i když mne to někdy frustruje, mám ale strach, jestli je tak neučím nerespektovat ostatní a vpadávat lidem do řeči?

3. Jak nastolit harmonii v kazdodennim zivote se tremi detmi, z nichz kazde ma naprosto rozdilne potreby a naroky??? synove 7let, 3roky a 7mesicu?Napr. mimi se koji, trilety chce cist knizku a sedmilety potrebuje pomahat s nejakym vyrabenim.

4. Jak se stavet k detskym pozadavkum, ktere mi v zasade nevadi , ale nejsem si jista, zda nejsou vyhledove kontraproduktivni. Mam syna 2,5 roku a napr. Chce nekam vylezt, ale nedosahne, tak chce vysadit ( a tedy ho pak hlidam aby nespadl a zase dam dolu); malujeme si spolu, me malovani taky bavi, tak si maluju taky na stejny ci jiny papir. On se na mne po chvili zacne divat a rika mi, co mam namalovat. Nekdy pak i vic maluju ja a on se diva a povidame si o tom, bavi me to, ale vaham o spravnosti. Nekdy reknu, ze to malovat nechci, ale ze on si to namalovat muze, nacez prohlasi, ze on to neumi (ja ale opravdu nechvalim/nehodnotim); jede na kole a spadne, zacne volat pomoc pomoc a spokojene lezi nez dojdu ho zvednout. Nechci mu zadosti odmitat,ale ani si nejsem vedoma, ze bych mela prehnanou peci, kterou bych ho ucila nesamostatnosti.

5. Je možné dát dítěti v každém případě svobodu nebo existují děti, pro něž příliš svobody může být nevhodné, škodlivé, nebezpečné, tedy tyto děti potřebují daleko pevnější rámec, řád, vedení (co se týče i denního režimu, jídla, hry, odpočinku), a tedy odpovídající způsob přístupu dospělých k nim?

6. Jak dosáhnout respektu mezi sourozenci? Mám dva chlapce - desetiletého a pětiletého. Stále se stále posmívají navzájem, nechodí ke stolu k jídlu, tlučou se atd. Starší bere hračky, mluví s mladším neuctivě. Mladší řeší všechno pěstmi.

7. Neumim si poradit s rezimem denniho spanku u me dcery (2 roky a 8 mes). Ikdyz je zrejme unavena, nedari se mi ji doma pres den uspat. Nekdy uz treba usina, ale najednou se uplne probere a zacne byt opet velmi aktivni. Ze zkusenosti vim, ze kdyz nespi, byva odpoledne a vecer pretazena. A kdyz obcas obedvame mimo domov a pak se vracime, usina vetsinou okamzite cestou. Pri nedavne navsteve pribuzne ji pribuzna ulozila do postele a dcera bez problemu usla. Na spanku pres den netrvam, ale mam pocit, ze dceri momentalne prospiva. Nejsem si jista, jak toto resit.

8. Jak docílit, aby se dítě ze své vnitřní motivace zapojilo do domácí práce? Nemá žádnou domácí práci, kterou by vykonával pravidelně nebo často, spíš občas nárazově a krátce jen to, co se mu v danou chvíli zalíbí. /syn 7 let/

9. Dcerka by nejradeji chodila naha a to i spala. Jakekoli oblikani se tak stava dost vycerpavajici nejen casove, ale i psychicky. Navic zijeme v pomerne dost chladnem a vlhkem starem byte a dite, kdyz na ni saham, tak je studene.

10. Moje čtyřletá dcera se občas, když máme návštěvu, snaží získat pozornost tak, že se dotýká svojí vagíny a zadku a potom dává své prsty návštěvě k olíznutí. Každý začne být trochu nervózní a já nevím, jak takovéto situace zvládat. Říkám dceři, že někteří lidé to nemají rádi, cítím se divně, když nic nedělám a čekám na reakci návštěvy. Když je jenom s námi a sourozenci doma, zkoumá hodně svoji vagínu a ráda očichává a olizuje svoje prsty, my s tím nemáme žádný problém, bereme to jako normální, jenom v minulosti jí moje patnáctiletá dcera řekla, aby toho nechala, že je to nechutné. Bránila jsem volbu malé dcerky, a starší dcera to už nikdy neudělala, přesto by mne zajímalo, jestli její chování není snahou získat odezvu od ostatních?

11.otazku "nevim co delat" tohle nechci tohle me nebavi a plandani po byte - jak dat diteti prostor, aby si delalo, co chce a potrebuje, kdyz nema svoji vuli a chut (6 let)

12. Moje dcera Klára (6 let) se vždy velmi těší na návštěvy, které k nám mají přijít, ale když jsou u nás, tak začne být rozmrzelá často až nepříjemná na návštěvu i na nás. Většinou to končí tím, že partner na ni křičí a ona brečí. Týká se to návštěv kamarádů, ale hlavně návštěv prarodičů( bydlí daleko, takže se vidíme jenom sporadicky). Klárka si vždy plánuje, co všechno jim ukáže, jak si spolu budou hrát a pak, když je něco jinak jak si naplánovala, tak se jí zhoršuje nálada. Snažila jsem se tomu předejít tím, že jsem babičce a dědečkovi řekla, co po nich Klárka chce, ale oni neměli trpělivost na její hry a chtějí si raději povídat, nebo jí nabízí plno jiných věcí, které ona odmítá. Tím se stupňuje její frustrace až nakonec, když se jí zeptají, co tedy chce, ona to už ani nedokáže pojmenovat a její reakce je křik, vrčení nebo pláč. Pokud se snažím do toho zasáhnout a říkat, co by klárka chtěla a upozorním prarodiče na to, že by se měli přispůsobit oni jí, tak atmosféra houstne a místo harmonické návštěvy je to situace plná napětí. Nevím jak reagovat a zabránit tomu, aby návštěva měla dojem, že Klárka je nezvladatelné a nevychované dítě a aby partner na ni křičel za to, že reaguje podrážděným a nepříjemným spůsobem. Když jsme totiž samé, tak se dovedeme domluvit a tyto problémy nemáme.

13. Mému synovi budou tři roky. Vždycky spal u prsa - v noci i během dne. Večer chodíme spát společně celá rodina. Vždycky se budil během noci mnohokrát - 5-15krát za noc. Nevadí mi ten nedostatek spánku a jsem si vědoma, že mám přesně tolik spánku, kolik potřebuji a mám během dne spoustu energie. Také můj partner to cítí podobně, i když se u něj přece jen trochu více projevuje nedostatek spánku na fyzické úrovni. Zdá se mi však upřímně, že synkovi by se více spánku hodilo, protože má tendenci být mrzutý. Vstává velmi brzy, i když chodíme spát dosti pozdě, a místnost, ve které spíme, je zatemněná. Na jedné straně mám pocit, že by spal víc, kdyby to potřeboval, na druhou stranu se obávám, že se stal závislým na kojení - že bez prsa nedokáže usnout. Při sebemenším náznaku probuzení vstává a potřebuje prso a to ho přivedlo k neschopnosti tvrdě spát po delší dobu. Zajímalo by mne, jestli je nějaký jemný způsob, jak zredukovat tento návyk na prso, aby jeho spánek mohl být klidnější a delší. Nechci ho odstavit, protože také kojení miluji, jen bych chtěla omezit ten návyk a přerušované spaní. Zkoušeli jsme také různé změny jídelníčku, ale nepostřehli jsme v souvislosti s tím žádné změny. Nejí žádný cukr a skoro žádný lepek

14. Jak svobodně nastavit slušné chování ve společnosti? /mladší dvouletý se to učí velmi snadno sám na našich příkladech, starší sedmiletý není v tomto takhle vnímavý, nebo je mu to jedno/

15. Problém s usínáním dítěte / 2 a půl roků/ versus narušený harmonogram dne. Náš mladší syn je závislý na uspávání /vyžaduje držení za ruku do doby než usne/ což trvá běžně hodinu, po té již mám málo času na práci, kterou chci dělat v době nepřítomnosti dětí /počítač, emaily, čtení článků/, poněvadž je již pozdě večer, kdy přichází domů manžel, který chce se mnou také nějaký čas strávit - a i já chci. Práci nelze přesunout na víkend. neboť to se snažíme být celá rodina pohromadě, když v týdnu je těch chvil méně. Syn dřív usínal se starším bratrem sám -"po rozloučení na dobrou noc" /spíme všichni v jednom pokoji/, teď už to nefunguje, tato změněná situace trvá čtvrt roku cca. Jako malý usínal, kdy měl potřebu, bylo to snadné, poněvadž byl v šátku a večer ho uspalo kojení. Jako téměř tříletý už to tak nemá, v šátku ani jinak již v poledne neusne a taky se už tak často nenosí a kojení ho taky již neuspí. Na jeho vlastní potřebě usnout to nechat nemůžu, protože to by šel spát až s námi o půlnoci a přetahoval by se. Již v osm hodin /nebo i dříve/ je na něm vidět, že je unavený..

Comments