Jak v sobě probudit bezpodmínečnou lásku ve složitých situacích

1. Někdy těžší situace jakoby zvládám, provedu SALVE a myšlenky rozeznám, napojím se na dítě, a zdá se , že zvládám situace dobře, ale pak se ukáže, že se spíš něco střádalo, potlačovalo, něčeho jsem si nevšimla a při několikáté další "nepohodě" s Natálkou vybuchnu, emoce jsou už silnější a jakoby mě nakonec stějně dostanou. Mám pak nepříjemné pocity selhání. ( např. mám špatnou náladu z toho, že se mi něco dotklo od druhého a je to ve mě plus miminko pláče, pak např. stačí, že na mě Natálka (skoro 4 roky) zakřičí nebo na mě s něčím spěchá či nějak mě "pošťuchuje" , a zvýšený, rozmrzelý hlas nebo nelaskavý přístup je tu hned ) Co s těmi emocemi, s potlačenou rozladou?

2. Dcera (9 let) ztrácí kontrolu nad sebou, kdykoliv něco není po jejím. V takových chvílích je velmi agresivní a chová se opravdu odporně vůči všem kolem sebe. Jsem vědoma, že jsem jí to naučila já sama a snažím se pracovat na nápravě, přesto však když se na ni v takových chvílích dívám a snažím se v sobě najít lásku k ní, prostě se mi to nedaří - připadá mi jako odporná sobecká bytost, která myslí jen na sebe. Při pokusech o SALVE se zaseknu na tom, že když si snažím to vše v hlavě přehrát co všechno bych jí chtěla říci a pak to opustit, nedaří se mi to - naopak - čím více si toho "přehraju", tím silněji pociťuji touhu křičet to všechno nahlas a pokračovat dál a dál.

3.Jak pocíti klid a lásku v situaci, kdy syn /7let/ úmyslně provokuje?Důvod někdy znám, jindy ne. A když je znám, tak nelze odstranit. Např batole spí, on ví, že má přejít přes chodbu potichu, ale schválně v té chvíli nahlas zakřičí. Pak odpovím, že si jinak nemohl pomoct.

4.Je pro mne težké zažívat bezpodmínečnou lásku, když je poblíž třeba moje maminka nebo tchyně, nebo někdo na pískovišti. Např. babička chce, aby Natálka nelezla na stůl, normálně mi to nevadí, že tam leze. Ale po několikátém okřikování babičkou se najednou přistihnu, jak nakonec Natálce řeknu, aby tam nelezla. Nebo po Natálce chtěla tchyně hned omluvu za to, že při hře udeřila sestřenku. Jak chránit dítě, co říkat, aby současně nebyl nelaskavý k okolí, často nemám slov.

5. Jak reagovat, když dítě (takové, co už začíná ovládat "dospělácké" komunikační strategie =6 a více) evidentně velmi krutě a škodolibě manipuluje s mladším sourozencem/ jiným rodinným příslušníkem, ne však ani tolik pro vlastní prospěch, ale prostě proto, aby mladšímu dítěti znemožnilo provádět to, co chce, aby mohlo starší sledovat jeho lítost a cítit nad ním svou převahu? (př:Mladší dítě si hraje s hračkou, starší ho manipulativně přesvědčí, že v rámci pravidel "jeho hry" musí hračku položit pryč, pokud tedy chce hrát s ním. Mladší se samozřejmě chce účastnit hry staršího, takže přistoupí na jeho pravidlo, ale je mu líto zbavit se hračky (ani nerozumí, proč je to nutné), a starší se touto lítostí těší-zdá se, že celá "hra" vznikla jen kvůli tomu, aby mohl malého pozorovat, jak se trápí tím, že nemůže mít hračku...) Situace tohoto typu ve mně vzbuzují hrozný vztek a agresi vůči staršímu dítěti, nevím, jak v reagovat. Nechat starší dítě takto mladšího manipulovat a vyřešit to s ním později? Nebo zasáhnout přímo do jejich komunikace?

6. Únava. Jak laskavě reagovat, když už nemám sil? Většinu dne trávím s mými dcerami (5,5 roku a 9 měsíců) sama. U toho dělám veškeré domácí práce běžného dne - vaření, praní, průběžný úklid, kojení, uspávání atd. Starší dcerce se snažím věnovat tím, že spolu spíváme, když má chuť tak si u mě kreslí, povídáme si pohádky. V odpoledních hodinách, kdy už mám toho fakt dost, většinou přijde s větou, že si sní vůbec nehraju a já nevím jak v sobě najít empatii anebo sílu na hru. často mám pocit, že je to "podpásovka".

7. Na veřejnosti. Co říct, když dcera (5,5 roku) na veřejnosti na mě křičí nebo se chová "pubertálně"? Například před lekcí tance vyběhne do šatny plné lidí, hodí mi piškoty a oprsklým tónem křikne " já si to tedy fakt obouvat nebudu". Šatna utichne a všichni koukají na mne. Já křičet nechci, ale nevím jak reagovat laskavě a přitom jí dát najevo, že takéto chování mi není příjemné.

8. Syn (7 let) rad navazuje kontakt se svymi sourozenci (4, 1 roky), tim ze je skadli, taha je za nohu, nechce je nekam pustit, bere jim hracky aj. nemysli to nijak zle. vnimam to tak, jak se v cesky rika "co se skadliva, to se rado miva". Presto me to zlobi, ze jim dela neco, co se jim zretelne nelibi. On si chce s nimi takto hrat, ale oni to jeste nechapou, tak se pak na nej zlobi a treba mu i ublizi (bouchnou, skrabnou). jak zachovat klid a vhodne zasahnout, jestli vubec zasahovat? uznat pocity, vymyslet na to nejakou zabavnou hru?

9. Zajímalo by mě, jak projevit lásku staršímu dítěti /7/, když v porovnání s mladším /2/ je mu ji dle mě projevováno méňě. Mladší má podhodovější povahu a více mu rozumím, taky jsem měla po porodu pocit /pro mě velmi nepříjemné poznání/, že mám mladšího trochu radši. U mladšího /dvouletého/ je častější dotyk-přebalování, nošení, uklidňování v náručí, odnášení od nebezpečných předmětů, taky tím jak je malý a roztomilejší... Starší nechce pohladit, objemout, pouze když on sám chce /a spíše skákáním na mě a přelézáním přeze mne/ a to není tak často. Vím, že láska se vyjadřuje i společně tráveným časem, ten máme, že se něco učíme /domácí škola/, nebo výtvarné projekty, vaření... Nevím, zda je to tak dostačující?

10. Mame 3 deti (7, 4, 1). Nektery z nich si hraje, jiny prijde a chce delat to same. Stava se, ze si hraje nejmladsi a starsi prijde a vec mu bere z ruky, ac kdyby si s ni nejmladsi nehral, zustala by bez povsimnuti (ale muze to byt i naopak nebo jen mezi starsimi detmi). Zacnou se o vec pretahovat, zduchat, skrabat, kricet na sebe, plakat atd. Mam potrebu zasahovat a urovnavat, priklonit se na neci stranu, ac vlastne vidim, ze oba meli duvod ke svemu vzteku. Jak si udrzet odstup, abych mohla uznat jejich pocity, v klidu je na chvili oddelit, at si dal neublizuji, byt tam pro oba? Jindy si dokazi v klidu hrat vsichni tri spolu nebo vedle sebe, a to i po dosti dlouhou dobu.

11. Já bych měla dotaz, co dělat, jak si zachovat mírumilovný postoj,když dítě odmítá spolupráci při léčbě. Samo ať si je klidně nemocné když chce, ale to má vliv na všechny kolem: v noci kašle, posmrkuje, budí to mámu i sourozence, ktarý chce pak mlíčko,pak už není,tak pláče, máma nespí => máma je protivná, mléka ubývá, trpělivosti... a když chce nasadit nějakou přírodní "léčbu" dítě z principu odmítá. Ale máma už nemá tolik trpělivosti. . . . a chce situaci řešit po svém.

12. Jak zachovat mírumilovný přístup, když starší sourozenec i přes opakovanou žádost rodiče, aby se ztišil, je hlasitý a tak vzbudí mladšího sourozence a ten už pak neusne (a je protivný...)

Comments