Spravedlnost mezi dětmi: jak z nich nedělat "útočníky" a "oběti"; jak děti podpořit tváří v tvář nadávkám druhých

Naomi často říká, že vychovala děti, které spolu spolupracovaly. Mohla by v bodech, jednoduše, shrnout a znovu projet, jakými základními principy myslí, že toho dosáhla?


Do jaké míry může mít na mou dceru vliv chování a výchova jiných rodičů? Např. když jiné dítě řekne mé dceři:"nenávidím Tě", tak má dvou a půl letá dcera vůbec nevypadá, že by se jí to jakkoli dotklo. Rodiče cizího dítěte mu ale řeknou:"tohle se neříká, jdi a omluv se. Buď k ní hodný, nebo si s tebou příště už nebude hrát a nepůčí ti vé hračky." Mám nějak reagovat na tyto rodiče?


4-letá dcerka Natálka nás začala oslovovat neuctivými výrazy typu ty trdlo jedno, ty blbče jeden atd. (některá si i vymýšlí) Mamince to nevadí. Snaží se to brát s humorem. Nechce vypěstovat dojem, že ta slova mají moc někoho urazit. Tatínek dcerku napomíná, že se mu nelíbí, když mu nadává. Tatínek chce poukázat na to, že toto se druhým lidem nelíbí a neříká, chce ji vést k ohleduplnosti. Jak správně postupovat?


Jak nejvhodněji zareagovat při nevhodných poznámkách různých lidí na naši dcerku 20 měs. Např. dcerka má velkou potřebu se nosit. Poznámky říká např. babička, paní na ulici: "Ale to už je velká holka, a ta neumí chodit? No tak se postav na zem a ukaž jak umíš chodit! Maminka už musí být unavená!" Nebo: "A umí vůbec mluvit? Tak řekni něco, co už umíš říkat?" (Dcerka se ve společnosti více lidí necítí dobře, tak nemluví. Doma říká hodně slov.)


Syn (7 let) si hraje v klidu sam s legem. Jeho sourozenci (4 a 2 roky) si zacnou hrat s vlacky. Nejstarsi tedy ukonci svou hru a chce si hrat s nimi. Pripomenu mu, ze si s nimi muze hrat, ale muze pouzit uz jen zbyle vagonky, on souhlasi. Za chvili vyuzije kratke nepozornosti sve sestry a 2 vagonky ji vezme, ji se to nelibi a chce je zpet, zacnou se pretahovat. Ac jsem pritomna, je to rychlá akce, v jednom mziku. Jak vhodne reagovat? jak zustat nestranna, kdyz syn omezuje v tento okamzik svou sestru?


Jak podpořit děti tváří v tvář manipulativním strašícím výrokům ("už ti nikdy nic nepůjčím", "vše se vrací jako bumerang") a obviňujícím výrokům ("měla jsi dávat pozor", měla jsi to chytat")


Téměř desetiletá dcera začne - téměř kdykoliv se jí něco nedaří nebo se něco stane jinak, než si přála - hrubě nadávat svému mladšímu bratrovi. Ten je z toho nešťastný, protože sestru miluje a chce, aby ho také měla ráda. Zkoušela jsem zvesela se připojovat s tím, že já jsem také debil, jak Naomi radí, ale děti to odmítají - starší křičí, že ne, že debil je jen bráška, mladší pláče, že máma není debil, a je z toho skoro stejně nešťastný jako z toho, že podle sestry je debil on. Navíc jakákoliv moje podpora mladšího (nesoudím nikoho, jen mladšího vezmu mlčky do náruče, případně popíšu situaci jako: "sestra se zlobí, protože jí to a to nevyšlo"), vzbudí ve starší dceři pocit, že ji obviňuji, a že brášku chráním protože ho mám raději než ji, a její vztek se dále stupňuje. Co dělám špatně? Jak můžu podpořit mladšího, aby ho sestřiny nadávky nezraňovaly a zároveň starší dcerce pomoci pochopit, že to, když vezmu bratra do náručí, když na něj křičí, neznamená, že ji soudím a nemám ráda?


Jak podpořit své dítě proti nadávkám a kritice druhých? Jak bych měla naučit syna /7 let/ reagovat na to, když mu jiné dítě nadává, nebo ho požduchuje, popř. kdyby ho i bouchlo? Chodí do kroužku, který trvá hodinu a já nejsem přítomna, jen ze zpětně dozvím neúplnou informaci nebo taky žádnou. Vypozorovala jsem, že syn většinou od posměšků utíká, nebo se skrývá, což agresora ponouká v takové činnosti pokračovat. Někdy se však taky stane, že agresor netuší, že synovi něco vadí a přijde mu synovo chování nelogické, což spustí posměch zpětně. Naopka když ho bouchne jeho malý brácha, tak se syn začne bouchat někdy taky sám, nebo se mu ještě nastaví, aby ho brácha bouchal dál.


syn 12 mesicu je hodne sociabilni a kontaktni,objima deti a pusinkuje je,(pripadne bere hracky).chtela bych mu dat prostor a nezasahovat do jeho aktivit.jelikoz je veliky,druhe deti zacnou plakat.jak se v takovem pripade zachovat?je mi ho lito,je zmateny kdyz projevuje naklonnost a deti placi,a co s rodici,kterym se to take nelibi?


Otázka ohledně vztahu naší dcery (4,5) a jednoho z velmi blízkých příbuzných. Naši dceru má velice rád, ale díky svým zvykům, povaze a životnímu příběhu má tendenci opakovaně narušovat prostor naší dcery. (Nerespektuje její opakované ne. Znevažuje ironicky její pocity. Nechce jí vědomě ublížit, ale ubližuje.). Po takové situaci jej pochopitelně odmítá. Jak mohu být v takových situacích dobrým průvodcem, abych potvrdila dcerce její prostor bez toho, aniž bych z ní dělala oběť a z něj "zloducha". Zatím jsem spíše potvrzovala její pocity... chápu, nemáš ráda, když ti tohle dělá. S naším příbuzným jsme hovořili v soukromí (co, proč..), ale někdy si nemohu pomoci a musím podpořit její ne, když se to děje. Hádám, že to není nejlepší cesta.


Muj 5 lety syn se snadno nazlobi a pak reaguje nadavkami. Napr. mu reknu, ze nemuze neco delat (jit v noci na prochazku - neni to realne) a nebo neco mit (jist sladkosti na snidani - neni to zrave). Nebo mi neco rekne a ja mu nerozumim nebo rozumim spatne slovo. Nebo, kdyz jeho mladsi bratr (3 roky) mu nechce dat hracku, se kterou si zrovna hraje nebo mu nejakou jeho hracku vezme, muj starsi syn ho stipne nebo mu zacne nadavat a nebo si preje, aby jeho mladsiho bratra nekdo zabil. Jak reagovat na tuto slovni agresi?


Syn /7 let/ si velmi rád hraje s bráchou /2 roky/ a naopak. Občas se ale stává, že nezná míru, např. začne mu brát hračku a utíkat s ní, nebo ho moc tiskne a objímá, nebo na něho volá slovíčka, která se mladšímu nelíbí. Všechny popisované věci mladší přijímá s legrací, ale někdy nastane situace, že je to už moc a nechce to tak, starší to nevidí a pokračuje až do pláče mladšího syna. Jsem tam, a staršího v této činnosti zastavím, ale většinou se stane, že takto "zlobí " bráchu, když si někam na dvě minutky odskočím /do koupelny, uklidit oblečení.../, to pak slyším už jen řev a pláč mladšího a vadí mi, že jsem tomu nemohla zabránit.


Dcera (4 roky) se houpe na houpacce. Opodal stoji jeji bratr (7 let), mluvi se svym otcem. Najednou dcera natahne nohy a odrazi se bezduvodne od sveho bratra, tedy ho pri tom kopne do hrudniku, ho to boli. Jak reagovat, kdyz jsem videla, ze syn je v tom tentokrat nevinne?


Jak se zachovat, když děti žalují? 4-letá dcerka chodí za tatínkem žalovat, když se jí nelíbí chování maminky, často chce něco, co jí maminka odmítá. Domnívá se, že jí to pomůže. Funguje to i naopak.


Jak dcerku(6 let) podpořit v kontaktu s jinými dětmi, s kterými si chce hrát. Ona přistoupí na jejich hry a pak by chtěla, aby se hrála hra jakou chce ona a je zklamaná, když to děti odmítnou. Když jí nabídnu, že si s ní budu hrát její hru, tak raději si hraje s dětma hry, které chtějí ony. Pak mi,ale říká, že je to nespravedlivé a myslím, že je v roli oběti.

Comments