- Co s tím, když dcerka (4letá)
"poroučí", chce po nás něco a křičí na nás
rozkazem, nepříjemným tónem. Například chce stavět z kostek,
ale lehne si kus dál a křikne na mámu:" mami, stav!, já se
pak přijdu podívat!" Maminka neřekne nic, a staví, ale cítí
se blbě. Tatínek takové situace řeší tím, že Natálce
odpovidá větami: "Mohla bys mi to říct jinak? Proč mi
poroučíš? nebo Proč jsi na mě zlá?" Jak lépe tyto
situace zvládat?
- Dcerce Natálce, něco upadne na zem těsně
vedle ní a chce, abych jí to podala, protože tam prý nedosáhne
(i když to evidentně není pravda). Jak reagovat? Být laskavý,
nebo říct, ne, vždyť tam dosáhne….?
- Čítala
som knihu Rue Kream: Parenting a Free Child, v ktorej autorka
popisuje prístup zvaný radical unschooling.
Ide o prístup
založený na absolútnej dôvere v deti, prenecháva im kontrolu nad
všetkými aspektmi ich života, vrátane jedla či médií:
Dieťa
však nezostáva so svojimi možnosťami osamotené, rodič je
nablízku a zdieľa s dieťaťom to, čo zažíva.
Váš prístup
je iný - vravíte, že sú oblasti v živote, ktoré ohrozujú
slobodu a dieťa treba pred nimi chrániť, viesť ho tak, že sa
tomu vyhneme.
Snažím sa pochopiť rozdiel medzi tými dvoma
konceptmi... ako tie rodiny dlhodobo menežujú tieto záležitosti k
všestrannej spokojnosti.
V rodine Rue Kream to, zdá sa, veľmi
pekne funguje.
Za akých podmienok to podľa vás môže
fungovať?
Je podľa vás možné, že sú typy ľudí/rodín,
ktorí tým prechádzajú so ziskom a bez ujmy a iné typy, pre
ktorých je taký prístup rizikový?
- Toníkovi je 20
měsíců. Ve chvíly, kdy po něm něco chci. Př.: Dnes si
vzal autíčko cizího chlapečka a paní chtěla odcházet, tak ho
nechtěl vrátit, když jsme mu říkala, že je to chlapečka od
paní a ne naše autíčko a že ho musí vrátit, aby chlapečkovi
nechybělo, začal se vztekat, kňučet, dupat a autíčko odmítal
vrátit. Nic jiného mě nenapadlo, než vyměnit za naše autíčko,
ale cítím, že to není tak, jak by mělo být. Tak a teď nevím,
kdo měl nad kým moc, stále mám pocit, že on nad námi.
-
moc nad dítětem má rodič nejčastěji v případě jídla,
oblékání, spánku, tzn. když chce během dne aspoň náznak
nějakého režimu. Že se po vstávání snídá, pak obědvá a
před spaním koupe, večeří a jde spát. Pokud bychom to nějakým
způsobem neřídili, tak mám pocit, že by nebylo ani jedno z
toho.
Na druhou stranu, mít s dítětem nějaký denní režim
není moc nad dítětem, ale spolupráce, ne? Pokud tedy dítě
nezačne dupat a vzekat se. I když se domluvíme, že půjdeme ven,
začnu nás tedy připravovat ven a najednou se Toník šprajcne a
nepůje a začne se vztekat. Když se zeptám, co tedy chce, ať mi
to ukáže, protože zatím moc nemluví, nic se nedozvím. Tak a
zrušit tedy schůzku, abych ho do ničeho nenutila? Není tohle už
zase moc dítěte nad námi? A co s tím tedy?
- Také si
nechce čistit zoubky (20ti měsíční dítě), i když kouká, jak
si je čistíme my, ale málokdy si nechá kartáček jen přiblížit
k zoubkům. U nočníku mi nevadí, že na něj nechce, ale zoubky se
mohou kazit...
- Jak
reagovat? Dcerka je přetažená, strašně řádí. Její rychlost
je nebezpečná, chce lézt na stůl, sjíždí, nahoru, dolu, běhá,
padá.. Nemá jakoby pud sebezáchovy. My víme, že se jí chce
spát. Máme ji nechat řádit a jen ji kontrolovat, aby si
neublížila. Nebo dát přes její občasnou nevoli do nosítka, kde
ve chvilce usne? Popřípadě nasměrovat do postele.
-
Plácání psa, kočky. Jak reagovat, když plácá psa, kočku?
(minulý
seminář jsme měli otázku ohledně plácání nás-rodičů. Nějak
nám nezabralo, co Naomi radila. I proto se k tomu vracím touto
formou.)
- Jaký by byl láskyplný postup ve chvíli, kdy i přes
sebelepší uschovávání se dítě zmocní něčeho, dětem
nebezpečného. Je si vědomo svého úžasného objevu a dobře ví,
že je to jeho trofej a nedá si to vzít nebo rozmluvit. (věk
dítěte 2,5 roku)
-. Jak
jednat, když si dítě osvojilo jako hru kousání, bohužel i přes
upozorňování na bolest to dělá často bolestivě dál. Zjistili
jsme, že je to jeho prostředek, který způsobí nějakou
reakci. Dotaz je, jak naučit jiný způsob upozornění, že si chce
hrát? Jak jáskyplně postupovat? Máte nějaký ověřený signál,
kterým by se to dalo nahradit?
- když
mé dítě dostane dárek - sladkost od rodiny či známých,
který
nechci, aby jedlo, ale dítě ho dostane přímo do rukou.
Jak vysvětlit
dítěti situaci tak, aby z toho nebylo smutné či
nemělo pocit, že ho
ovládáme v tom, co může jíst či ne?
-
Jak vysvětlit batoleti nebezpečnost elektrického produku,
zásuvek,
káblů, apod., jak reagovat, když si chce dítě s tím
hrát?
- dítě
ráno vstane, řekne, že chce snídat, než máš šanci něco
nachystat, už chce dělat něco jiného, pak řekne, že si dá
lupínky, pak zase, že ty ne, že si dá chleba s máslem, to taky
nejí a chce kaši, když jí uvaříš, tak ji nejí atd....
- jak to udělat, když fakt nechceš, aby dítě (3 roky) něco
dělalo - vyházelo všechny věcí ze skříní, ničilo knížky či
jiné předměty, které ti opravdu přijdou cenné a nelze je
všechny vymístit mimo dosah
- jak Naomi říkala, že poznáš moc nad Tebou a potřebu
dítěte podle toho, jestli se to týká jeho nebo Tebe - no, co
třeba situace - dítě (3 roky) se chce kojit a trvá na tom, že to
bude na schodech - tj, na místě, na které ty musíš dojít. Ty
chceš mlíko dát, ale nechceš sedět na schodech, protože tam za
prvé musíš dojít, za druhé je to tam krkolomné, za třetí
nemůžeš při tom "mít přehled" o mladším sourozenci.
A žádný další člověk, který by mladšího hlídal není a i
kdyby byl, tak by s ním mladší být nechtěl.
- sdílení - čili Naomina zkušenost - co ona
musela dětem opravdu zakazovat, jestli něco, jak to dělala, a
jestli pro ni bylo něco těžké. Chápu, že se snažila dětem
vytvořit bezpečné prostředí, kde už můžou všechno, ale
jestli se jí to tak dařilo, nebo přeci jen něco zůstalo...
-
pokud je dítě čtyřleté a roční - věří naomi tomu, že to
roční samo pozná, co je a není pro něj dobré? Ona říká, že
měli doma jen samé zdravé jídlo, a tedy nemusela dětem nic
zakazovat....ale tehdy ani nebyla vitariánka, čili používali
třeba sůl a olej...když se roční dítě natahuje úplně po
všem, co vidí a hlavně po všem, co má ten starší sourozenec,
dala by mu všechno ochutnat s důvěrou, že samo pozná, co je
dobré a co ne? ale ani všechno "zdravé" nemusí být
zdravé pro roční dítě, konkrétně právě ta sůl, olej a i
stravitelnost některých surovin.
- Nas syn (7 let) se nerad prevleka a nerad snida, kdyz je
cely den doma, je schopny zustat v pyzamu do vecera a snida pred
obedem. Manzel a prarodice si mysli, ze ma mit pravidla, ze se rano
prevleka a snida, umyva, cese atd (proste rytmus dne, at je doma nebo
se nekam jde) a matka ma dohlizet nad dodrzovanim tohoto rytmu. Z
mnoha zdroju jsem slysela, ze deti potrebuji pravidelny rad a rytmus.
Osobne je mi v podstate jedno, jestli je v pyzamu a jestli snidal,
kdyz zustavame doma. Je to moje nezodpovednost nebo je to respekt k
jeho potrebam?
- nas syn (7 let) si chce hrat se svymi
sourozenci (4 a 1 rok). snazi se jim vsak vnutit svou predstavu o hre
a kdyz ho neposlouchaji, tak se vzteka nebo je skadli, prip. i
bouchne. Jak nastavit hranice, pravidla, aby to bylo prijemne vsem?
Jak a kdy vhodne zasahnout, abychom "nespalili ryzi".
Reseni, ze si kazdy bude hrat se svym dospelym je pro nas
nerealizovatelne..
- Náš syn (3,5 roku) má od narození sourozence (5
měsíců) opakované záchvaty vzteku. Snaží se říkat dospělým,
co mají dělat a pokud není po jeho, tak je agresivní: křik,
bití, kopání, házení věcí po rodiči s kterým konflikt řeší.
Jedno řešení, které používáme, je držet mu ruce i nohy tak
dlouho, pokud ho vztek nepřejde (cca 30 minut, pokud ho pustíme
dříve tak hned zaútočí znovu), další řešení je odvézt
pozornost jinam. Někdy, když na něj kvůli tomu zvýšíme hlas,
tak odejde sám někam do kouta a tam naříká, že se o něj nikdo
nepostará. Tyto situace nastávají většinou, když je doma otec
(tj. ráno, večer a o víkendu). Pokud je sám s matkou a mladším
sourozencem, tak se daří případné konflikty řešit rychle a
více v klidu. Vůči prarodičům tyto situace vůbec nevznikají,
pokud je s nimi sám. Je to o rozdílném nastavení hranic u obou
rodičů nebo potřebě větší pozornosti od otce? A jak již
vzniklé situace řešit?
- Jak přimět tříleté dítě jíst zdravě ?(především
odmítá zeleninu) Snažíme se doma nemít nezdravé jídlo, ale
stejně se s ním potká mimo domov (bonbóny, uzeniny apod.) a když
jednou ochutná, tak pak to vyžaduje a vznikají kvůli tomu
záchvaty.