- Co s tím, když dcerka (4letá) "poroučí", chce po nás něco a křičí na nás rozkazem, nepříjemným tónem. Například chce stavět z kostek, ale lehne si kus dál a křikne na mámu:" mami, stav!, já se pak přijdu podívat!" Maminka neřekne nic, a staví, ale cítí se blbě.  Tatínek takové situace řeší tím, že Natálce odpovidá větami: "Mohla bys mi to říct jinak? Proč mi poroučíš? nebo Proč jsi na mě zlá?"  Jak lépe tyto situace zvládat?

- Dcerce Natálce, něco upadne na zem těsně vedle ní a chce, abych jí to podala, protože tam prý nedosáhne (i když to evidentně není pravda). Jak reagovat? Být laskavý, nebo říct, ne, vždyť tam dosáhne….?

- Čítala som knihu Rue Kream: Parenting a Free Child, v ktorej autorka popisuje prístup zvaný radical unschooling.
Ide o prístup založený na absolútnej dôvere v deti, prenecháva im kontrolu nad všetkými aspektmi ich života, vrátane jedla či médií:
Dieťa však nezostáva so svojimi možnosťami osamotené, rodič je nablízku a zdieľa s dieťaťom to, čo zažíva.
Váš prístup je iný - vravíte, že sú oblasti v živote, ktoré ohrozujú slobodu a dieťa treba pred nimi chrániť, viesť ho tak, že sa tomu vyhneme.
Snažím sa pochopiť rozdiel medzi tými dvoma konceptmi... ako tie rodiny dlhodobo menežujú tieto záležitosti k všestrannej spokojnosti.
V rodine Rue Kream to, zdá sa, veľmi pekne funguje.
Za akých podmienok to podľa vás môže fungovať?
Je podľa vás možné, že sú typy ľudí/rodín, ktorí tým prechádzajú so ziskom a bez ujmy a iné typy, pre ktorých je taký prístup rizikový?

- Toníkovi je 20 měsíců.  Ve chvíly, kdy po něm něco chci. Př.: Dnes si vzal autíčko cizího chlapečka a paní chtěla odcházet, tak ho nechtěl vrátit, když jsme mu říkala, že je to chlapečka od paní a ne naše autíčko a že ho musí vrátit, aby chlapečkovi nechybělo, začal se vztekat, kňučet, dupat a autíčko odmítal vrátit. Nic jiného mě nenapadlo, než vyměnit za naše autíčko, ale cítím, že to není tak, jak by mělo být. Tak a teď nevím, kdo měl nad kým moc, stále mám pocit, že on nad námi.

- moc nad dítětem má rodič nejčastěji v případě jídla, oblékání, spánku, tzn. když chce během dne aspoň náznak nějakého režimu. Že se po vstávání snídá, pak obědvá a před spaním koupe, večeří a jde spát. Pokud bychom to nějakým způsobem neřídili, tak mám pocit, že by nebylo ani jedno z toho.
Na druhou stranu, mít s dítětem nějaký denní režim není moc nad dítětem, ale spolupráce, ne? Pokud tedy dítě nezačne dupat a vzekat se. I když se domluvíme, že půjdeme ven, začnu nás tedy připravovat ven a najednou se Toník šprajcne a nepůje a začne se vztekat. Když se zeptám, co tedy chce, ať mi to ukáže, protože zatím moc nemluví, nic se nedozvím. Tak a zrušit tedy schůzku, abych ho do ničeho nenutila? Není tohle už zase moc dítěte nad námi? A co s tím tedy?

- Také si nechce čistit zoubky (20ti měsíční dítě), i když kouká, jak si je čistíme my, ale málokdy si nechá kartáček jen přiblížit k zoubkům. U nočníku mi nevadí, že na něj nechce, ale zoubky se mohou kazit...

- Jak reagovat? Dcerka je přetažená, strašně řádí. Její rychlost je nebezpečná, chce lézt na stůl, sjíždí, nahoru, dolu, běhá, padá.. Nemá jakoby pud sebezáchovy. My víme, že se jí chce spát. Máme ji nechat řádit a jen ji kontrolovat, aby si neublížila. Nebo dát přes její občasnou nevoli do nosítka, kde ve chvilce usne? Popřípadě nasměrovat do postele.

 - Plácání psa, kočky. Jak reagovat, když plácá psa, kočku?

(minulý seminář jsme měli otázku ohledně plácání nás-rodičů. Nějak nám nezabralo, co Naomi radila. I proto se k tomu vracím touto formou.)

- Jaký by byl láskyplný postup ve chvíli, kdy i přes sebelepší uschovávání se dítě zmocní něčeho, dětem nebezpečného. Je si vědomo svého úžasného objevu a dobře ví, že je to jeho trofej a nedá si to vzít nebo rozmluvit. (věk dítěte 2,5 roku)

-. Jak jednat, když si dítě osvojilo jako hru kousání, bohužel i přes upozorňování na bolest to dělá často bolestivě dál. Zjistili jsme, že je to jeho  prostředek, který způsobí nějakou reakci. Dotaz je, jak naučit jiný způsob upozornění, že si chce hrát? Jak jáskyplně postupovat? Máte nějaký ověřený signál, kterým by se to dalo nahradit?

- když mé dítě dostane dárek - sladkost od rodiny či známých, který
nechci, aby jedlo, ale dítě ho dostane přímo do rukou. Jak vysvětlit
dítěti situaci tak, aby z toho nebylo smutné či nemělo pocit, že ho
ovládáme v tom, co může jíst či ne?

- Jak vysvětlit batoleti nebezpečnost elektrického produku, zásuvek,
káblů, apod., jak reagovat, když si chce dítě s tím hrát?

- dítě ráno vstane, řekne, že chce snídat, než máš šanci něco nachystat, už chce dělat něco jiného, pak řekne, že si dá lupínky, pak zase, že ty ne, že si dá chleba s máslem, to taky nejí a chce kaši, když jí uvaříš, tak ji nejí atd....

- jak to udělat, když fakt nechceš, aby dítě (3 roky) něco dělalo - vyházelo všechny věcí ze skříní, ničilo knížky či jiné předměty, které ti opravdu přijdou cenné a nelze je všechny vymístit mimo dosah

- jak Naomi říkala, že poznáš moc nad Tebou a potřebu dítěte podle toho, jestli se to týká jeho nebo Tebe - no, co třeba situace - dítě (3 roky) se chce kojit a trvá na tom, že to bude na schodech - tj, na místě, na které ty musíš dojít. Ty chceš mlíko dát, ale nechceš sedět na schodech, protože tam za prvé musíš dojít, za druhé je to tam krkolomné, za třetí nemůžeš při tom "mít přehled" o mladším sourozenci. A žádný další člověk, který by mladšího hlídal není a i kdyby byl, tak by s ním mladší být nechtěl.

- sdílení - čili Naomina zkušenost - co ona musela dětem opravdu zakazovat, jestli něco, jak to dělala, a jestli pro ni bylo něco těžké. Chápu, že se snažila dětem vytvořit bezpečné prostředí, kde už můžou všechno, ale jestli se jí to tak dařilo, nebo přeci jen něco zůstalo...

- pokud je dítě čtyřleté a roční - věří naomi tomu, že to roční samo pozná, co je a není pro něj dobré? Ona říká, že měli doma jen samé zdravé jídlo, a tedy nemusela dětem nic zakazovat....ale tehdy ani nebyla vitariánka, čili používali třeba sůl a olej...když se roční dítě natahuje úplně po všem, co vidí a hlavně po všem, co má ten starší sourozenec, dala by mu všechno ochutnat s důvěrou, že samo pozná, co je dobré a co ne? ale ani všechno "zdravé" nemusí být zdravé pro roční dítě, konkrétně právě ta sůl, olej a i stravitelnost některých surovin.

- Nas syn (7 let) se nerad prevleka a nerad snida, kdyz je cely den doma, je schopny zustat v pyzamu do vecera a snida pred obedem. Manzel a prarodice si mysli, ze ma mit pravidla, ze se rano prevleka a snida, umyva, cese atd (proste rytmus dne, at je doma nebo se nekam jde) a matka ma dohlizet nad dodrzovanim tohoto rytmu. Z mnoha zdroju jsem slysela, ze deti potrebuji pravidelny rad a rytmus. Osobne je mi v podstate jedno, jestli je v pyzamu a jestli snidal, kdyz zustavame doma. Je to moje nezodpovednost nebo je to respekt k jeho potrebam?

- nas syn (7 let) si chce hrat se svymi sourozenci (4 a 1 rok). snazi se jim vsak vnutit svou predstavu o hre a kdyz ho neposlouchaji, tak se vzteka nebo je skadli, prip. i bouchne. Jak nastavit hranice, pravidla, aby to bylo prijemne vsem? Jak a kdy vhodne zasahnout, abychom "nespalili ryzi". Reseni, ze si kazdy bude hrat se svym dospelym je pro nas nerealizovatelne.. 

- Náš syn (3,5 roku) má od narození sourozence (5 měsíců) opakované záchvaty vzteku. Snaží se říkat dospělým, co mají dělat a pokud není po jeho, tak je agresivní: křik, bití, kopání, házení věcí po rodiči s kterým konflikt řeší. Jedno řešení, které používáme, je držet mu ruce i nohy tak dlouho, pokud ho vztek nepřejde (cca 30 minut, pokud ho pustíme dříve tak hned zaútočí znovu), další řešení je odvézt pozornost jinam. Někdy, když na něj kvůli tomu zvýšíme hlas, tak odejde sám někam do kouta a tam naříká, že se o něj nikdo nepostará. Tyto situace nastávají většinou, když je doma otec (tj. ráno, večer a o víkendu). Pokud je sám s matkou a mladším sourozencem, tak se daří případné konflikty řešit rychle a více v klidu. Vůči prarodičům tyto situace vůbec nevznikají, pokud je s nimi sám. Je to o rozdílném nastavení hranic u obou rodičů nebo potřebě větší pozornosti od otce? A jak již vzniklé situace řešit?

- Jak přimět tříleté dítě jíst zdravě ?(především odmítá zeleninu) Snažíme se doma nemít nezdravé jídlo, ale stejně se s ním potká mimo domov (bonbóny, uzeniny apod.) a když jednou ochutná, tak pak to vyžaduje a vznikají kvůli tomu záchvaty.